10.11. 2013 Svatomartinské posvícení

Vstávám s podivným mrazením v zátylku. Dneska chystáme se Spolkem Pohoda Svatomartinské posvícení. Myšlenky na to, co nás to vlastně popadlo, házím rychle za hlavu a jdeme na věc. Co, že to vlastně je? No, podle staronové české tradice je to svátek vinařů. V minulosti majitelé vinic obcházeli v tuto dobu své vinaře, a když jim víno chutnalo, tak s vinaři obnovili smlouvu na další rok. V tuto dobu se také začíná prodávat tzv. svatomartinské víno. Ve Spolku Pohoda žádné vinice nemáme, ale radost sejít se u dobrého vína, piva i kačeny, husy, českých knedlíků a různých druhů zelí, tak ta je tu teda pořád. Celou akci provázelo mnoho peripetií. Kdo by chtěl jen tak náhodou koupit ve Švýcarsku v listopadu husy a kačeny ve větším množství, tak má smůlu. Všichni tito opeřenci se tu totiž střeží až do prosince, protože to je měsíc, kdy tu končí na talíři. Jenže v Čechách se pěkně baští husy a kačeny v listopadu. Naštěstí se podařilo nakonec sehnat dobrého dodavatele. Pak jsme si nechali dovézt české pivo - no a zjistili, že nemáme pípu. Díky kamarádovi Jardovi z Lucemburska, který v Ženevě dříve žil, nám naštěstí dorazila na akci poštou. Uf, další malér z krku. Tak pokračujeme. Vínko i knedlíky z Čech dorazili v porádku, díky milé pomoci Martina Bulánka z České Mise při OSN. Martine - děkujeme z celého srdce. Ale pak to začalo. V předstihu jsme objednali a zaplatili sál pro dostatečný počet lidí a ouha. Když jsme šli vyzvednout ve čtvrtek před akcí klíče, tak nám bylo oznámeno, že došlo k chybě a sál má rezervovaný ještě někdo. Polil nás pot a začali jsme žhavit telefony. Povedlo se. Vyšli nám vstříct v American International Womens Club a prostory byly na světě. No, tak proto ta nervozita... Nakonec všechno dobře dopadlo. Lidé přišli. Děti na akci vyráběly loutky z ponožek a zahrály nám pak divadlo.  Jedlo se, pilo se, všichni, kdo měli na starosti pečení hus i kačen a vaření knedlíků i zelí, obstáli na jedničku s hvězdičkou. Ono totiž zajistit, aby všichni napekli ve svých domácnostech husy a kačeny ve stejnou dobu a pak je dovezli na místo z různych koutů Ženevy a Francie není zas taková hračka. Za dobrou krmi zaslouží poděkování Luďěk, David, Petr, Bára, Blanka, Lea, Jana, Juraj i Zuzka. Klub voněl českým jídlem a bylo nám fajn. 

 Děkujeme všem ostatním i za dezerty, saláty a dobrou náladu

  

Přidat komentář

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.